Ahojte tento pribeh sa odohral asi pred rokom.....v roku 2007...tento pribeh je pravdivy a stal sa mojemu malemu bratrancovi ktory ma 9 ...ked bol moj bratranec maly tak mu zila jeho prababka ktora mala izbu vedla jeho izbi ta jeho babka chodila stale do jeho izbi a pozerala sa cely cas cez okno na hlavnu ulicu ,kazdy den tam vysedavala ...este ja sama sa na nu pamatam ked som bola u nich na prazdninach ....az jeden den som sa dozvedela ze ta prababicka zomrela ...to som sa dozvedela od mojej tety ... ked som v ten den zavolala bratrancovy ze co sa vlastne stalo on mi povedal ze sa mu snivalo ako ta jeho prababicka sedela pri okne a on prisiel do tej izbi a pomalim pohibom sa k nemu otacala ale na ibe len kostra ....mojho bratranca to vydesilo...a bolo to cudne ...na druhy den rano ta prababka zomrela...
dalsi... JEDNOU SME BYLI NA TABORE A S KAMOSKOU SME MELY JIT NA STEZKU ODVAHY.ASI V POLOVINE CESTY JSME SLYSELY ZE VEDLE NAS NEKDO JDE!!ZACALY JSME UTIKAT ALE NAJEDNOU JSMEZA SEBOU USLYSELY MOTOROVKU A ANETA ZAKOPLA A SLITLA NA ZEM TEN CHLAP JI CHTEL PODRIZNOUT JA JSEM HO PRASTILA KAMENEM DO HLAVY ON SE OTOCIL A RIZL ME DO RUKY ZACALA SEM RVAT BOLELO TO JAKO SVINA ANETA SEBRALA VETEV A MAZLA HO S NI PRES HLAVU A PAK JSME ZACALY ZDRHAT AZ SE ZA NAMI PRASILO KDYZ JSME PRIBEHLY DO TABORA JA SE SVALILA NA ZEM BYLA SEM UPLNE VYRIZENA
DRUHY DEN RANO RIKALI V RADIU ZE SE PO MISTNICH LESICH POTULUJE VRAH S MOTOROVOU PILOU!!!!
dalsi...
Jednou když sem šla ze školi,tak sem uviděla paní která měla velkého hnědého psa!Byl tak obrovský že mě viděsil!Jelikož,dnes se už psů však nebojím.Modlila sem se a prosila sem boha,at mi neublíží!On neublížil,a jakoby záhadně zmizeli.Trvalo několik týdnú,co sem ho prosila a ten pes tam pořád byl!A pak jakoby záhadně zmizel!Vždy mi však neublížil.Dodnes nevím jestlli mě bůh poslechl a zahnal je, a nebo jestli to byla jen záhadná náhoda.Tento příběch se mi skutečně stal
dalsi.... Byl chladivý večer.Olivie spala a něco ji vylekalo!Když viděla odraz od blesku,který zamiřoval do jeho okna,tak se schovala pod peřinu.Byla dost silná bouřka.Olivie byla tak viděšená že nemohla usnout.Vstala tedy z postele,a koukla se z okna.jelikož měli loděnici,tak Olivie viděla jak se dveře otvírají!Šla se podívat za rodiči do ložnice.Tam ale nikdo nebil!Myslela si,že její rodiče sou v loděnici,tak se tam tedy šla podívat.Nikdo tam nebil...............když šla nahoru...tak jí něco říkalo at nechodí do ložnice.Měla odvahu a šla tam.Ale co viděla ji viděsilo k smrti!Její rodiče byli uškrceni řetězovím provazem!Chtěla jít tedy spát......jenže nemohla.......měla strach!Když bylo ráno,tak její rodiče vstali z postele a dělali si snídani!Další večer se Olivie podívala do ložnice a byli tam její rodiče oběšení!Měla předtuchu!Dnes však zemřela.
dalsi.... Když sme byli ze školou,veškole přírodě,tak sme měli maškarní.Jelikož já maškarní moc nemusím,tak sem šla za Miss!Moje kamarádka nám vyprávěla jak spali,a najednou se otevřeli dveře!Bylatam prý čerobílokrvavá ruka u koupelny!Já jsem jí však něvěřila,a ptala semse i její kámošky která říkala že to tak bylo.Brečela sem a šla sem za učitelkou která mě utěšovala.Když už bylo povšem a nastala večerka,tak se to stalo!Jelikož já mám postel u koupelny,tak sem se bála...najednou(nevím jestli se mi to zdálo)se jakoby nademnou objevil černý stín!když sem to říkala ráno kámoškám tak byli viděšený!Dodnes nevím jestli to byla pravda........A NEBO JEN SEN.
(Po (Po stopách záhad a tajemna)
Bylo nám s manželem pětatřicet a něco,když jsme usoudili že bychom si mohly opatřit vlastní bydlení.Dětem bylo deset a dvanáct a náš dva plus jedna začínal být příliš těsný.Dali jsme dohromady naše úspory peněžní dary rodičů a půjčky s banky,a začaly pátrat po domečku,který by se nám líbil.Pak jsme jeden objevily na první pohled byl opravdu krásný,domeček prodával starý pán který se stěhoval do penzionu pro seniory,protože mu nedávno zemřela manželka a děti neměl.Tak jsme se hned ubytovaly v našem novém domě a šly jsme si ho projít.Kochali jsme se vysokými stropy a výhledem do zeleně.Večer asi kolem půlnoci jsme šli spát s přáním hezkých snů,muž usnul téměř rychle ale já jsem pořád nemohla zabrat když v tom jsem něco zaslechla,byly to vzdálené pravidelné údery.Tak jsem na sebe hodila župan a vzala jsem si baterku a šla jsem se podívat co to asi je.Ty zvuky přicházely s dolejška ale na vstupní dveře nikdo neklepal,nejdříve jsem chtěla vzbudit manžela ale pak jsem otevřela sklepní dveře a šla jsem se tam podívat sama.Když jsem sešla dolů tak jsem vůbec náš sklep nemohla poznat protože tam hořely louče u prostřed žhnula kovářská výheň.Na kovadlině ležel široký meč a polonahý muž v kožené zástěře bušil do žhnoucí čepele kladivem.buch buch buch,to byly ty zvuky.Rychle jsem ustoupila zpátky do stínu a rozhlížela se kolem.Široké a těžké meče vysely všude,byly jich plné stěny.Potom jsem vyjekla s hrůzou a kovář se na mě podíval.Na obličeji měl masku ale oči mu svítily jako dva uhlíky a já měla pocit,že mě propalují skrz naskrz.Teprve teď jsem si všimla špalku stojícího ve vzdáleném koutě a zakousla jsem se do kloubů ruky.Třeštila jsem oči na kováře-kata,jak přistupuje ke špalku a několikrát nad ním máchl mečem.Potom se ztratil v temných stínech sklepení a já konečně mohla nepozorovatelné uprchnout.Místo toho jsem zůstala na místě,k smrti vyděšená ale taky zvědavá,co se bude dít teď.Muž s mečem se vynořil ze stínu a něco držel v ruce.Obešla mě hrůza,ale bylo to jen poleno.Tlusté poleno,které položil na popravčí špalek.Položil na šíř,ne postavil,jak se to obyčejně dělá při sekání dříví.Pak se široce rozmáchl a jednou ranou poleno přesekl.Úplně jsem slyšela svisto a meče viděla,jak polovina polena vylétla do vzduchu a udeřila o zem,několik centimetrů ode mě.Ale já náhle viděla místo dřeva lidskou hlavu,která se ke mě kutálela a s krku jí stříkala krev.Po těch okamžikách jsem vzala nohy na ramena a zdrhala pryč skoro na posledním schodě ven mě něco chytlo za nohu a táhlo zpátky,pak moje hlava narazila na kamenný schod a všechno my před očima s černalo.A najednou cítím jako by semnou někdo třásl,otevřela jsem oči a nad sebou jsem viděla ustrašenou tvář mého muže.Všechno jsem mu řekla ale on se my jen chlácholivě usmál.O půl roku později jsem listovala v knize o staré Praze a můj hled padl na stavbu,která se my velmi zdála povědomá.Byl to náš dům ale před sto lety !A v popisku pod fotografií stálo,že v místě tohoto domu stála středověká katovna mistra popravčího.
želem pětatřicet a něco,když jsme usoudili že bychom si mohly opatřit vlastní bydlení.Dětem bylo deset a dvanáct a náš dva plus jedna začínal být příliš těsný.Dali jsme dohromady naše úspory peněžní dary rodičů a půjčky s banky,a začaly pátrat po domečku,který by se nám líbil.Pak jsme jeden objevily na první pohled byl opravdu krásný,domeček prodával starý pán který se stěhoval do penzionu pro seniory,protože mu nedávno zemřela manželka a děti neměl.Tak jsme se hned ubytovaly v našem novém domě a šly jsme si ho projít.Kochali jsme se vysokými stropy a výhledem do zeleně.Večer asi kolem půlnoci jsme šli spát s přáním hezkých snů,muž usnul téměř rychle ale já jsem pořád nemohla zabrat když v tom jsem něco zaslechla,byly to vzdálené pravidelné údery.Tak jsem na sebe hodila župan a vzala jsem si baterku a šla jsem se podívat co to asi je.Ty zvuky přicházely s dolejška ale na vstupní dveře nikdo neklepal,nejdříve jsem chtěla vzbudit manžela ale pak jsem otevřela sklepní dveře a šla jsem se tam podívat sama.Když jsem sešla dolů tak jsem vůbec náš sklep nemohla poznat protože tam hořely louče u prostřed žhnula kovářská výheň.Na kovadlině ležel široký meč a polonahý muž v kožené zástěře bušil do žhnoucí čepele kladivem.buch buch buch,to byly ty zvuky.Rychle jsem ustoupila zpátky do stínu a rozhlížela se kolem.Široké a těžké meče vysely všude,byly jich plné stěny.Potom jsem vyjekla s hrůzou a kovář se na mě podíval.Na obličeji měl masku ale oči mu svítily jako dva uhlíky a já měla pocit,že mě propalují skrz naskrz.Teprve teď jsem si všimla špalku stojícího ve vzdáleném koutě a zakousla jsem se do kloubů ruky.Třeštila jsem oči na kováře-kata,jak přistupuje ke špalku a několikrát nad ním máchl mečem.Potom se ztratil v temných stínech sklepení a já konečně mohla nepozorovatelné uprchnout.Místo toho jsem zůstala na místě,k smrti vyděšená ale taky zvědavá,co se bude dít teď.Muž s mečem se vynořil ze stínu a něco držel v ruce.Obešla mě hrůza,ale bylo to jen poleno.Tlusté poleno,které položil na popravčí špalek.Položil na šíř,ne postavil,jak se to obyčejně dělá při sekání dříví.Pak se široce rozmáchl a jednou ranou poleno přesekl.Úplně jsem slyšela svisto a meče viděla,jak polovina polena vylétla do vzduchu a udeřila o zem,několik centimetrů ode mě.Ale já náhle viděla místo dřeva lidskou hlavu,která se ke mě kutálela a s krku jí stříkala krev.Po těch okamžikách jsem vzala nohy na ramena a zdrhala pryč skoro na posledním schodě ven mě něco chytlo za nohu a táhlo zpátky,pak moje hlava narazila na kamenný schod a všechno my před očima s černalo.A najednou cítím jako by semnou někdo třásl,otevřela jsem oči a nad sebou jsem viděla ustrašenou tvář mého muže.Všechno jsem mu řekla ale on se my jen chlácholivě usmál.O půl roku později jsem listovala v knize o staré Praze a můj hled padl na stavbu,která se my velmi zdála povědomá.Byl to náš dům ale před sto lety !A v popisku pod fotografií stálo,že v místě tohoto domu stála středověká katovna mistra popravčího.
et a něco,když jsme usoudili že bychom si mohly opatřit vlastní bydlení.Dětem bylo deset a dvanáct a náš dva plus jedna začínal být příliš těsný.Dali jsme dohromady naše úspory peněžní dary rodičů a půjčky s banky,a začaly pátrat po domečku,který by se nám líbil.Pak jsme jeden objevily na první pohled byl opravdu krásný,domeček prodával starý pán který se stěhoval do penzionu pro seniory,protože mu nedávno zemřela manželka a děti neměl.Tak jsme se hned ubytovaly v našem novém domě a šly jsme si ho projít.Kochali jsme se vysokými stropy a výhledem do zeleně.Večer asi kolem půlnoci jsme šli spát s přáním hezkých snů,muž usnul téměř rychle ale já jsem pořád nemohla zabrat když v tom jsem něco zaslechla,byly to vzdálené pravidelné údery.Tak jsem na sebe hodila župan a vzala jsem si baterku a šla jsem se podívat co to asi je.Ty zvuky přicházely s dolejška ale na vstupní dveře nikdo neklepal,nejdříve jsem chtěla vzbudit manžela ale pak jsem otevřela sklepní dveře a šla jsem se tam podívat sama.Když jsem sešla dolů tak jsem vůbec náš sklep nemohla poznat protože tam hořely louče u prostřed žhnula kovářská výheň.Na kovadlině ležel široký meč a polonahý muž v kožené zástěře bušil do žhnoucí čepele kladivem.buch buch buch,to byly ty zvuky.Rychle jsem ustoupila zpátky do stínu a rozhlížela se kolem.Široké a těžké meče vysely všude,byly jich plné stěny.Potom jsem vyjekla s hrůzou a kovář se na mě podíval.Na obličeji měl masku ale oči mu svítily jako dva uhlíky a já měla pocit,že mě propalují skrz naskrz.Teprve teď jsem si všimla špalku stojícího ve vzdáleném koutě a zakousla jsem se do kloubů ruky.Třeštila jsem oči na kováře-kata,jak přistupuje ke špalku a několikrát nad ním máchl mečem.Potom se ztratil v temných stínech sklepení a já konečně mohla nepozorovatelné uprchnout.Místo toho jsem zůstala na místě,k smrti vyděšená ale taky zvědavá,co se bude dít teď.Muž s mečem se vynořil ze stínu a něco držel v ruce.Obešla mě hrůza,ale bylo to jen poleno.Tlusté poleno,které položil na popravčí špalek.Položil na šíř,ne postavil,jak se to obyčejně dělá při sekání dříví.Pak se široce rozmáchl a jednou ranou poleno přesekl.Úplně jsem slyšela svisto a meče viděla,jak polovina polena vylétla do vzduchu a udeřila o zem,několik centimetrů ode mě.Ale já náhle viděla místo dřeva lidskou hlavu,která se ke mě kutálela a s krku jí stříkala krev.Po těch okamžikách jsem vzala nohy na ramena a zdrhala pryč skoro na posledním schodě ven mě něco chytlo za nohu a táhlo zpátky,pak moje hlava narazila na kamenný schod a všechno my před očima s černalo.A najednou cítím jako by semnou někdo třásl,otevřela jsem oči a nad sebou jsem viděla ustrašenou tvář mého muže.Všechno jsem mu řekla ale on se my jen chlácholivě usmál.O půl roku později jsem listovala v knize o staré Praze a můj hled padl na stavbu,která se my velmi zdála povědomá.Byl to náš dům ale před sto lety !A v popisku pod fotografií stálo,že v místě tohoto domu stála středověká katovna mistra popravčího.
